První písemná zmínka o obci pochází z roku 1410.
Roku 1550 prodal Václav Robmhap ze Suché své panství Pacov včetně vesnic Outěchovice (nyní Útěchovice pod Stražištěm) a Bratřice Oldřichu Španovskému z Lisova.
Oldřich Španovský, pak o tři roky později prodal Vyklantice Václavovi Mazanci. Tato rodina to postoupila později Felixu Kozlovi z Košetic. Do roku 1671 byly Vyklantice majetkem pánů Košetických z Horek. Tehdy však zde nebyl ani panský dům, ani zámek, ani kostel. Jen několik dřevorubeckých domků s přilehlými lesy na Strážišti.
Od roku 1671 až do 1720 byly majetkem pánů Bey von Rheinfeldů.
V roce 1720 vykoupil Vyklantice hrabě Joachym Harrach. Ten dal v téže roce vystavět zámek v italském baroku. Stavba zámku je pozoruhodná tím, že šindelová střecha tvoří z ptačí perspektivy písmeno H. Vystavěl též úřednický dům a pivovar. Později zbudoval kostel, posvěcený tehdy v době temna Janu Nepomuckému a první školní budovu.
Dalším vlastníkem statku a zámku byl hrabě Adam Deym, potom Jan Josef Jeřábek z Jeřabiny a Beglerbeggů, hejtman kraje čáslavského.
J.J. Jeřábek z Jeřabiny a Beglerbeggů je pohřben v kryptě vyklantického kostela spolu se svou čtyřletou dcerkou.
Dalším majitel byl šlechtic Starkl, který byl současně i majitelem panství Mezilesí, Lukavec a Týn (Týmova Ves). Zemřel bez dědiců, takže Vyklantice připadly právem Leopoldu II. tehdy panujícímu.
Císař František daroval Vyklantice roku 1793 za vojenské zásluhy v Itálii a Nizozemí polnímu maršálu Karlu Mackovi. Jehož jméno je v historii Vyklantic zapsáno písmem trvalým.
Karel Macek byl v té době majetný a tak se nespokojil s malým statkem a osadou, která měla asi 100 obyvatel a tak tedy přikoupil dvůr Petrovsko. Roku 1796 také dvůr Buřenice. Také povolala mnoho cizích poddaných a pro ty vystavěl osadu Nové Vyklantice, Nový Smrdov a Kateřinky.
Dalším vlastníkem od roku 1805 byl rod Puteaniů.
V roce 1856 koupil Buřenice mydlář Jan Hamerník z Pacova (bratr pražského profesora medicíny Josefa Hamerníka, poslance z Jindřichova Hradce).
Vyklantice a Petrovsko se ocitají v rukou Mořice Stunschusse, který zřídil v zámku lihovar a tím ho velmi poškodil.
Roku 1873 je od něj kupuje společnost českých pánů na jméno básníka a deklaranta Karla Drahomíra Villaniho, který Vyklantice v chabrusových volbách 1873 odvolil.
Vyklantice a Petrovsko pak znovu získal J. Hamerník a v jeho rodě zůstávají až do r. 1918.
Vyklantice mají úzkou souvislost i se založením světové motoristické federace – FIM, jejíž 60. výročí oslavil v roce 1964 sousedící Pacov. Je nesporné, že při založení aktivně spolupracoval Vavřinec Hamerník, jehož světáctví bylo známo. A tak není vyloučeno, že slavný hon, jehož se zúčastnilo panstvo z Vidně a Francie dne 8. června 1904 se konal v bažantnici nedaleko Vyklantic. Není také rovněž vyloučeno, že zakládající listina byla sepsána na zámku ve Vyklanticích, jakož není rovněž vyloučeno, že pamětní deska, která je umístěna v Pacově na restauraci „Na Panské“ by neměla být umístěna na zámku ve Vyklanticích.
V Hamerníkově rodině trávíval příjemné chvíle básník pacovského kraje Antonín Sova (1864–1928). Zejména je třeba připomenout sbírky „Z mého kraje“ (1892) „Zpěvy domova“ (1918). Do Vyklantic v tuto dobu také přijížděl i Jaroslav Vrchlický (1853–1912), jehož sestra zde byla paní správcovou. Rovněž není bez významu pohyb české spisovatelky a autorky lyrických sbírek, romantických novel a románů Růženy Jesenské (1863–1940).
Po Hamerníkově smrti převzal dvůr dědictvím JUDr. Alfred Maria Mayer.
V roce 1920–1921 zde byly založeny ovocné školky Vojtěchem Knotem, který zde uplatnil své zkušenosti získané v zahraničí, převážně ve Francii.
Později v r. 1944 byla ve Vyklanticích založena šlechtitelské stanice brambor, která spadala pod Družstvo hospodářských lihovarů a pobočku Slapy u Tábora.
V roce 1948 převzaly dvůr Československé státní statky, národní podnik a to nejprve ředitelství v Benešově, pak v Lukavci a posléze Košetice. V témže roce byla provedena parcelace a pak v rámci systému statkového hospodaření byla k Vyklanticím připojena hospodářství Jedlina, Horka a Skočidolovice.
