Zámek

Barokní stavba na půdorysu ve tvaru písmene H s valbovou střechou s malou věžičkou. Hlavním průčelím (severní) s dvěma mohutnými bočními rizality a polokruhovým středním rizalitem je obrácena ke kostelu sv. Jana Nepomuckého a na opačné straně (stejně shodné jižní průčelí) je spojuje schodiště (z chodby 1. patra) se zámeckým parkem. Poprvé již v 70. letech 18. století upravoval interiérz další vlastník zámku Jan Josef Jeřábek z Jeřabiny a Berglerbergu. Interiéry přízemí i prvního patra jsou symetricky rozmístěny kolem střední chodby, která jako osa probíhá severojižním směrem. V 1. patře je symetrie zčásti porušena novějšími úpravami. Na východě k zámku přiléhají budovy bývalého panského dvora.

Barokní zámek Vyklantice je idylickým venkovským sídlem. V r. 1799 koupil zmodernizovaný zámek rakouský polní maršálek Karel Mack z Leiberichu.

Nový zámecký pán byl netypickou postavou tehdejší rakouské armády. Pocházel totiž z nešlechtické rodiny a vojenskou kariéru mu neotevřel urozený původ. Šlechtický titul svobodného pána z Leiberichu získal až s generálskou hodností. U armády začal v 17cti letech jako prostý karabiník a vypracoval se svou houževnatostí, pílí a později také díky přízni legendárního maršála Laudona, v jehož štábu pracoval a s nímž se zúčastnil v r. 1789 dobytí Bělehradu v rakousko-turecké válce.

Za statečnost byl vyznamenán rytířským křížem řádu Marie Terezie a povýšen na plukovníka. V r. 1793 se stal náčelníkem generálního štábu v Nizozemí a v r. 1797 polním podmaršálkem. V r. 1797 úspěšně válčil s Francouzi v jižní Itálii a když v r. 1805 začala nová válka s Napoleonem, patřil k nejvyšší rakouské generalitě. Stal se spoluautorem operačního plánu spojeneckých armád proti Napoleonovi a s novou hodností císařova generálního ubytovatele stanul v čele rakouské armády v jižním Německu.

V září 1805 obsadil Bavorsko. V Napoleonovi však narazil na nesrovnatelného protivníka. Nedokázal odhadnout rychlost přesunu francouzské Velké armády od kanálu La Manche do střední Evropy, uvěřil zmanipulovaným informacím Napoleonových špionů ve svém okolí a v říjnu jej náhlý Napoleonův úder zastihl zcela nepřipraveného a bezradného. Zmatenými pohyby jednotek s trestuhodnou váhavostí jen zvýšil chaos a nakonec byl i s celou svou armádou obklíčen v Ulmu. 25. 10. 1805 s 25 000 muži Mack kapituloval a otevřel tak cestu k vítězné bitvě Napoleona Bonaparta u Slavkova.

Napoleon jako velkorysý vítěz propustil vyklantického zámeckého pána a jeho důstojníky na čestné slovo na svobodu, ale v případě svobodného pána z Leiberichu to velká výhra nebyla. Po návratu do Rakouska byl postaven před vojenský soud a odsouzen k smrti. Císař František změnil rozsudek na dvacetiletý žalář a z něj Karel Mack vyšel již v r. 1808. Zlomený a zahanbený odjel na svůj zámek ve Vyklanticích a žil tam v ústraní. Jen zpovzdálí pak sledoval převratné události napoleonských válek.

V roce 1810 kupuje panství Jan Josef Puteani z italského, později francouzkého, rytířského rodu, který se v Čechách usadil v první polovině XVII. století. Dalším majitelem byl Vavřinec Hamerník, velký přítel všeho pokrokového, pravý vlastenec a velký milovník rychlých koní byl jedním ze zakladatelů světové motoristické federace - FIM. Není vyloučeno, že při slavném honě za účasti panstva z Vídně a Francie 8. června 1904 byla ve Vyklanticích sepsána zakládající listina FIMu.

Vyklantický zámek byl znárodněn právníkovi Alfredovi Mariovi Mayerovi. Od roku 1949 se stal majetkem státu a jako majitelé se střídaly různé zemědělské podniky. Od roku 1974 patřil n. p. Tesla, Praha Holešovice, který zde chystal rekonstrukci. Před rokem 1989 se rozpadla střecha a situace se stala kritickou, památce hrozila demolice. K té naštěstí nakonec nedošlo a po roce 1989, kdy se zámek dostal do soukromých rukou, přišla nutná a existenční rekonstrukce.

Zdroj: https://historickevyklantice.wgz.cz

V současnosti je v zámku zřízeno muzeum. Otevírací doba je dle domluvy (777 346 404).